- Nejdůležitějším pravidlem je asi přednost při potkávání v kopci. U lyžařů jednoznačně platí, že přednost má ten, kdo jede s kopce dolů. To má zřejmý důvod: Jestliže by měl dát přednost lyžař řítící se dolů rychlostí i v desítkách kilometrů za hodinu, musí opustit svoji stopu, což znamená náhlou změnu směru a to rozhodí mnohého. Nebo musí vyjet ze stopy do hlubokého sněhu a to, jak máme všichni vyzkoušeno, znamená vznik náhlého záporného zrychlení. Kdo včas nesloží tělo k zemi a nevyhloubí slušný lavor, vyryje nosem pěknou brázdu. A v lese je také lepší, když ustoupím z úzké cesty mezi stromy, než abych mezi ně zahnal protijedoucího kolegu, který se modlí, aby měl dole dost místa na zastavení.
- Při příčném křižování sjezdovky dejte přednost nejenom těm, kteří se hrnou dolů, ale i těm co visí na laně a jsou vláčeni nahoru. Ve vlastním zájmu se vyhněte i neobsazeným kotvám na jedoucím vleku. Dovedou způsobit kreativní hematomy, které jsou zvlášť působivé na oku nebo lícní kosti.
- Při potkávání na rovině v jedné stopě nastupuje namísto bezpečnosti morálka. Když jedu sám, uhýbám ze stopy skupině o počtu větším než jedna, úctyhodným lidem, kteří si vyslouží moji úctu buď věkem, pohlavím, rychlostí, stylem nebo několika z těchto faktorů dohromady. Když někdo uhne mně, protože už třeba nemůže a rád si odpočne, poděkuji mu za ochotu. Potkávají-li se dva zkušení lyžaři v hlubokém sněhu, nebo zúženém místě, lze se vyhnout tak že každý jede levou nohou v pravé koleji a pravou vně stopy. Při míjení opatrně uhnout a hole u těla – mohou způsobit i zranění.
- Jestliže je k dispozici více souběžných stop, vyhýbáme se v našich krajích samozřejmě vpravo.
- Jestliže mě někdo rychlejší dojede zezadu a nemá kudy předjet, uvolním mu cestu. Když někoho náhodou dojedu já, nepokřikuji na něj a počkám si na místo kde jej bravurně vosolím. Závodníci na tratích používají stručné „stopa“, nebo multilinquálně – „hop“, aby na sebe upozornili pomalejšího soupeře, já když to nutně potřebuji mezi turisty k projetí, používám – „s dovolením prosím“.
- Při předjíždění ve sjezdu je třeba brát maximální ohled na pomalejšího lyžaře, kterého hrnete před sebou, protože on jednak nemá zpětná zrcátka a pro hučení větru v uších o vás nemá nejmenší tušení a za druhé vy mu nevidíte do tváře, takže nemůžete tušit, že smrt v jeho očích jasně hovoří o tom, že takhle rychle ještě v životě nejel. Proto předjíždějte s maximální jistotou a velice opatrně, jelikož malé omezení předjížděného může pro něj znamenat velké ohrožení. Jinými slovy lyžař jedoucí vpředu má ve sjezdu přednost.
- Ocitneme-li se na trati, kde probíhají závody jakékoliv úrovně, zásadně nikterak nezavazíme ani soupeřům našich favoritů a rozhodně nejezdíme v protisměru.
- Slušný lyžař když vyrobí pozadím lavor ve stopě, nebo ji jinak poškodí, opraví ji po sobě, aby nebyl nařčen z výroby pastí na ostatní. Také nijak nevytváří svým stojícím ani povalujícím se tělem překážku na trati v nepřehledném úseku ani na pláni. Pro manekýny je nejlepší pozice asi 5 m vedle stopy na rovném úseku o délce alespoň 100 m. Tam jej nikdo nepřehlédne a neprotkne holí.
- Jestliže potkáte pěšáka, jenž jda stopou ji nenávratně poškozuje, vysvětlete mu prosím, že to stálo určité úsilí a škodí těm co přijedou po nás. Potom jej požádejte, aby tak nečinil. Napadnete-li jej surově lyžařskou holí, bude to jistě škodolibě činiti dále, až jej nebudete vidět.
- Slušný lyžař nečůrá do stopy, ale zahrabává své značky vyrobené na diskrétních místech, aby se nemuseli pohoršovat ani projíždějící šlechtičny a aby jim žlutavé kousky ledu nedřely drahé vosky z lyží.
*Pravidla zveřejněna se svolením autora M.Slámy (e-zdar.wz.cz)*